jDEm oPíKAt brambory v ohni

Miluju podzim. Vždycky jsem ho měla ráda. Všechny ty barvy, babí léto, červená, draci, sychravo, ukládání ke spánku. Nikdy jsem nechápala lidi, co mají na podzim "depky".

A teď to postihlo i mě. Z ničeho nic, bez varování. Není to deprese, to slovo bych se ve spojitosti se mnou neodvažovala zneužít. Ale je to taková ta zkurvená blbá nálada a pocit méněcennosti.

Shrnula bych své pocity asi takto: jsem hnusná, tlustá, blbá, nepořádná a nikdy mě už nikdo nezaměstná. A je jedno, že jsem shodila 5 kilo.

Zkusila jsem tuhle terapii, myslím, jako vypsat se z toho. Třeba to pomůže.

Docela hezky moje rozpoložení definuje jedna moje práce z mého pozdního období (to zní skoro profesionálně)

Ladovy růžové brýle


Dým, jako chuchvalec šedivých stuh, stoupá z polí
a děti se švihají vrbovými proutky do tváří
do krve válčí o brambory
stařenky se vzpomínkami zalkly
když škrábaly jablka na koláče
a sledovaly malé haranty, jak opékají v popelu
zbytky jiných dětí , dětství svoje
bochánky kopečků a mezi nimi střapaté
hlavy vrb, vykukují z tůní
Nemají oči, a jsou rády. Viděly by dřinu a krev
v těch úrodných polích
cítily by spálených brambor vůni

Asi tak.

Hlášení z rychlovlaku

Tak, dlouho tady nic nebylo.

Určitě jste čekali nějakou tu fotku s ukázkou toho, jak se pěkně vyvíjí moje váhová situace. Zatím tady nic neplácnu.

Jednak proto, že se mi nechce a jednak proto, že chci psát o pár změnách, co se dějí/staly.

Tak, podala jsem výpověď. To za prvé. A je mi mnohem líp, jestli se ptáte na tohle. Jo a zatím nemám jinou práci, takže kdybyste o něčem zajímavém věděli...

Pak, zúčastnila jsem se natáčení jednoho dokumentu, který bude vpodstatě o LARPu. bude se jmenovat Pět pravidel. Jsem moc zvědavá, jak to dopadne, jak to bude sestříhané a jestli ze mě neudělají nácka, komunistku nebo něco podobného. Naučila jsem se, že jsou lidé, kterým není dobré podávat příslovečný prst, protože Vás sežerou i s botama.

Sebrala jsem veškerou možnou odvahu a šla jsem se zeptat, jestli můžu přijít na trénink rugby. Zítra začíná v pět. Chápete to? Budu hrát rugby, asi. Sice tomu sportu téměř nerozumím, jenom doufám, že nebudu mít z uší karfioly. Jsem nervozní jak...

Nervozní tak, jak jsem byla dneska před ústní částí zkoušky z angličtiny. Ale podle toho, jak rozhovor vypadal, tak jsem ji dala. Jsem jenom zvědavá, jestli jsem si zachovala svůj level C1. Doufám, že jo. Protože mít papír na to, že šprechtíte je pro hledání práce taky fajn ;-)

Jo a zítra si nezapomeňte naladit Radio R a to konkrétně v 22:30. Bude Bitchbook o botách.

A to je konec hlášení.

Dobré rozhodnutí

Jak jsem zjistila, že zveřejnění celé věci bylo správným rozhodnutím? Díky Vám. Dostala jsem spoustu rad. Některé byly méně cenné, některé mi pomohly hodně a některé teprve využiju, protože vím, že něco takového budu potřebovat.

Zkrátka - děkuji jednomu člověku za nabídku, kdy mi pomůže nastavit plán - ale ne cvičební, ale rozvojový. Ten člověk mě už trochu zná a ví, že mám problémy s vůlí. Ta nabídka ve mě pořád klíčí jako semínko a určitě se mu v brzké době ozvu.

Pak děkuji za zaslání odkazu na 30 Day Shredd Jillian Michaels. Tipuju to na jedno děvče, ale protože je v komentáři anonymní, děkuji neznámé odkazovatelce. Tohle cvičení je mi sympatičtější než pilates, které mám nahrané na svém počítači.

A díky hromadně všem, co mi poslali na FB nebo i jinak slova podpory a taky útěchy.

No nic, už mi trochu vytrávilo, jdu se vrhnout na svoji dvacetiminutovku.

Projekt Crassula

Pozorní čtenáři překlad z latiny nepotřebují. Pro ty nepozorné je odkaz zde.

Jakže jsem to říkala? Extrémní případy si žádají extrémní řešení? Tak tady to máte:

Hrozný. A co teda s tím? Je třeba neválet se celý den v posteli, ale například cvičit. A mohla bych si dát nějakou deadline, vždycky jsem byla ten hecovací typ. Takže nějaká sázka?

Budu sem dávat fotku každý týden, deadline by mohly být Vánoce. Otázka je, co by měl být cíl (Bojím se cokoliv určit, aby to bylo splnitelné nebo naopak dost tvrdé).

Jediné co vím je, že pokud tu deadline nezvládnu, oholím si na Nový rok hlavu, co vy na to? Nejen, že budu mít hlavu na pranýři, ale ještě k tomu bude plešatá.

Co se to stalo? Plevel tlustice.

Tlustice je taková kytka. Latinsky se to zove Crassula a například tady ji vtipně pojmenovali plnoštíhlou krasavicí. To se mi zrovna trefili do tématu, aniž bych předem toto označení vyhledávala.

Odprezentuji to na takové sérii fotek, jestli pochopíte, o co mi jako jde.

Ehm.

Asi už chápete co tím chtěl básník říct. Pokud ne, tak to naznačím jinak. Jsem tlustá jako prase a nechápu proč.

Poprvé jsem "skokově"přibrala, když jsem odjela za ségrou do Anglie. Dobří jazykové ale tvrdí, že to bylo jenom k dobru a narostl mi ženský zadek. (Taky mi bylo 17 nebo kolik, měla jsem na to věk)

Pak chvíli nic a pak začátek konce - stěhování a začátek studia na vysoké.

Hodně jsem omezila pohyb. Ze začátku jsem se v novém městě rozkoukávala, pak už jsem nedokázala zpátky naskočit.

Z krásných 55 se během půl roku stalo 65 a nemělo to v plánu úplně ustat.

Tehdejší přítel se se mnou téměř přesně po roce rozešel (to je jiná, delší, ale za to vtipná historka), ale to na moji váhu nemělo vliv.

Naopak, když jsem byla sama, nevařila jsem. První půlku měsíce jsem si kupovala jídlo hotové a jedla jsem třeba v menze. Druhou půlku měsíce jsem jedla čínské polívky.

Po třech měsících jsem zase nebyla sama. Sestěhovali jsme se k sobě a já začala vařit. 

Tím prosím nechci říct, Kocoure, že se se mnou máš pro mé dobro rozejít.

Uběhl asi rok, možná rok a půl. Cítila jsem na muži nějaké napětí. Po dlouhém mlčení z něho nakonec vylezla tato věta: "Kocoure, ty jsi nám nějak . . . to . . . vyrostla."

Teď se moje váha pohybuje kolem 77 kilo. Nedokážu o tom mluvit nahlas, ale musím s tím něco udělat, tak to píšu na blog. Od čeho ho taky mám, že jo.

Párkrát jsem s tím začala něco dělat. Stejně tolikrát jsem přestala. Koupila jsem si plavky, chodila jsem plavat. Nemůžu se na sebe podívat do zrcadla. Nemůžu se na sebe podívat jen tak. Je to na hovno, že to došlo až do takového stádia, kdy si dobrovolně zkazím imidž sebejisté holky, ale můžu si za to sama. Snad mi ta "medializace" pomůže.

Začínám mít zdravotní problémy a extrémní věci si žádají extrémní řešení.

 Z tohoto blogu se tedy stane "hubnoucí deníček". 

Bože, kam jsem se to dopracovala?

Jak být naštvaná a nezbláznit se

Znáte to? Máte tak moc práce, že se z toho můžete posrat. Nebo je jí tak moc, že už nevíte kde začít a tak se jenom kupí. Nebo kombinace obojího.
Jsem teď ve stavu, kdy špatně jím, špatně spím a celý den mě třeští hlava.

Ano, toto je emo zápisek.

Poohlížím se po jiné práci, protože tohle asi není pro mě. Jsem snad z té skupiny blbečků, co si neumí práci udržet? Nebo je problém jinde? Nevím a příčina se mi analyzovat nechce. Já teď řeším důsledek a tohle blití mi k tomu pomáhá.

To mi připomíná - už se těším na Tvůj odborný rozbor této situace a rady, které jdou na dřeň Chobotnatče. to já vždycky ocením.

Dneska jsem toho moc nesnědla, dokonce jsem si potáhla z kolegovy cigarety. Už se těším až dojdu domů a zajdu si zaplavat. Ale tak mě napadlo, že bych se asi měla najíst, protože se mi točí hlava. Jsem strašně nasraná. Ale strašně. Na systém, na nespravedlnost a vůbec všechny ty serepetičky, které člověk nezmění.


Jsem tak nasraná, že bych se klidně šla vyzuřit na trénink Aligátorů, ale bojím se, že bych buď někoho zranila, a udělalo by mi to dobře, nebo by mě někdo zabil, a to by mě vlastně taky uspokojilo.

Konec hlášení. Díky za pozornost.

Jo, je mi líp.

Edit.:

Jsem ze všeho nejvíc nasraná sama na sebe, jak už to tak bývá. Jo, a když jsem se svěřila pammahone, řekla, že bychom měly místo "free hug" dělat "free hate". Mlátit lidi na ulici. Zdarma.

Z rychlíku

Je to takové letem světem.

*

Bude ze mě velká drsná bitch, ale to se dozvíte až z ČAAF.

*

Neriskujte jídlo tam, kde máte špatné zkušenosti. Toto vám doporučují čtyři z pěti konečníků.

*

Když někdo uvede větu slovy „Toto je jenom můj názor“ nebo „Asi to bude hnusné, ale“ nijak to nesnižuje hnusnost daného prohlášení.

*

Špatně čepované pivo je hrozba pro Váš žaludek, mozek a mravy. Za to pocit provinilosti, tomu to dělá dobře.

*

Když neplatíte nájem, můžou vás vyhodit z bytu /thank you Captain Obvious/. Pro někoho může ale být tato informace opravdovým překvapením.

*

Hrubky nejsou cool. Je důležité umět česky.
*
Jo, a mám Twitter. 

Jinotaj

Hlavní hrdina vchází doprostřed kruhu, který tvoří jeho bývalí přátelé ze sekty. Spiklenci na sebe pod temnými kápěmi pomrkávají, a už dávno vědí, jaký trest si pro hříšníka připravit. O jeho osudu je rozhodnuto předem. Ne proto, že by byli zkorumpovaní, nebo zlomyslní. Ale proto, že je to nevyhnutelné. Jiná možnost zkrátka není.

Zvířata

Odváděli nás jako zvířata.

Jeden po druhém. Úplně jsem si vzpomněla na dokumenty, které jsme sledovali ve škole. Dachau, Buchenwald, Birkenau. Nevěřila jsem, že se tohle někdy může vrátit. A teď mě vedou. Mezi dřevěnými deskami, vidím každou třísku, každou mezeru, která pouští světlo.

Na palici - Vrtěti davem

Protože dav, je jiný...

To co v poslední době vře v českých médiích je nepěkné. Člověku se na jazyk skoro dere slovní spojení "na blití".

Fishlist - 10. důvodů slintu

První článek s předělaným bloggerem. Jo, asi si na to zvyknu, myslím, že je to změna k lepšímu.

Můj wishlist je od nákupu čtečky trochu prořezaný. Je velmi módní se chlubit na blogísku, tak se s Vámi podělím o ten skomírající zbytek mého seznamu.

Knowing English is pretty useful

This article is just for people that speak or understand this language.
Why? Because I experienced something terrible last weekend.
Why? Because I met some people, that don´t speak english at all.
Why? I fu*king don´t know.

Saturday night (fever?)

Pro začátek, na rozpálení jedna hitovka z doby mého dětství.

Já vím, já vím. Mohl tady být i Travolta, ale přiznejme si to. K tomuhle songu mám mnohem vřelejší vztah podmíněný nostalgií.

Asi Vás to překvapí, ale tenhle článek nebude o párty. Ani o líčení nebo fénech. Popravdě, tohle ani nebude článek. 

Bude o tom, jak se lidé mění. O tom, že existuje jistý objekt, který putuje vesmírem. Je to v podstatě jenom koule ledu. V historii její zjevení na obloze věstilo smrt. V Brně věstí hokej. Ano, Kometa.

Kdy se to stalo? Kdy? Zničeho nic je z mého milého a pozorného přítele řvoucí fanoušek. V úplně jiném světě. 

Ať už sedím u počítače, nebo vařím, vyděsí mě každý naštvaný výkřik.

"Co to hraješ ty čuráku!?"

"Hovno slepej vole, vždyť ho fauloval přímo před tebou!"

"No! No! Šoupni to tam! Ještě!"

"GÓÓÓÓL!"

Ach jo, ať už je to za námi.

Děláme svobodu... hej! to už tady bylo.

Jo, reklama na LARP Projekt Systém už tady byla, ale teď to vezmeme z trochu jiného soudku.


Chybí hráči. Chybí hráči a všichni co to hráli chtějí, aby se hrálo a tak jsou všude možně vidět statusy vyzývající k tomuhle prožitku. Všechny jsou upřímné a některé i silné. Každopádně dohromady to dá zajímavý pohled na věc:




Martin Hinca: Najlepší LARP Československa, tentokrát s mastnou zľavou 1500 Kč, a možnosťou stať sa televíznou hviezdou? :-) Keby som to nezažil už dvakrát a nebol tento mesiac doma, tak si špeciálne pre túto akciu spravím výlet cez celý kontinent... aká je tvoja výhovorka?


Court of Moravia: Žonglovali jste někdy s kočkami? My to poslední dva dny zkusili. Otevíráme Systém za 14 dní. Tedy možná. Ukázalo se, že za nižší cenu je zájem enormní, ale čas "tento víkend" příliš příkrý. Udělejme pokus - Systém za 2490,- v termínu 27. - 29. dubna, včetně dokumentaristů. Ovšem již do tohoto víkendu potřebujeme vědět, jestli hrajete nebo ne. Jdete do toho?


Jan Vlček: Když jsem říkal, že cena Systému už lepší nebude, tak jsem lhal. Systém bude za dva týdny za 2490,- a je jen na vás jestli bude tohle jaro "jaro roku 2012" nebo "jaro, kdy jsem byl na Systému". Já doporučuju. Nikdy jsem neměl z víkendové akce silnější zážitek.




Jiří Zlatohlávek: "Totalita znamená, že umělci jsou zavření ve vězení a nesmí se cestovat." Tak leda houby! Projekt Systém - zkušenost, o čem je totalita doopravdy, vhodná pro každého svobodného člověka.


Tony Nováků: Zlevnili jsme Projekt Systém (díky filmařům).




Co jiného ti brání se nezúčastnit?
Nevíš o co jde nebo k čemu to?
Je i tak cena stále vysoká?
Chybí ti tisíc slonů?


Já: Ještě jednou, pro všechny! Vemte si příklad ze mně, já jsem si na svou první hru půjčovala a stálo to za to. Velmi! Díky nečekanému sponzorovi je systém o litr levnější. Pokud máte jakékoliv pochyby, zažeňte je a jděte do toho. Je to lepší investice než učebnice, pivo nebo oblečení.


Annie Carter: Pozvánka na zcela výjimečný larp za nečekaně nízkou cenu. Ubytování a strava zajištěno, prostě přijedete a hrajete. Pokud jen trochu chcete a můžete, nenechte si to ujít.


Jaroslav Voves: Milánkové, díky podpoře sponzora (sleva 1 500,- Kč) můžete vystoupat na jeden z Larpových Olympů!


Dostanete na celý víkend ubytování, stavu i ošacení! Už to je fajn. Navíc budete televizními hvězdami. To je ještě víc fajn, že?


Ale pořád to není to hlavní, to jsou jen drobné bonusy! :-)
A co je tedy to hlavní?
Zážitek na celý život!
Projekt Systém z vás vymačká emoce, až bude vaše duše prázdná, sklíčená a opuštěná. Ale protože je to jen hra, je to jen chvilkové. Slzičky osušíte, zoufalost a nenávist zaplašíte, jen to sevření žaludku z totalitních praktik si budete pamatovat. A kromě tohoto silného herního zážitku budete jasněji vědět, proč žádnou totalitu nedopustit!
A pokud vás tyhle kecy neberou, tak snad mé prohlášení, mé přesvědčení, můj nezvratný názor, že jde určitě o nejlepší opakovaně pořádaný larp v Česku, to by vás brát mohlo, co? :-)
Tak šupky dupky přihlásit se - je nutné to učinit ještě v tomto týdnu!


>>tady se koukni<<

Děláme svobodu totální svobodou

V Česku je jeden obchod s oblečením, který má motto We make sexy totally sexy. Ač nemám ráda trapné anglické názvy a pak česky psané články, měla jsem to pokušení. Nakonec jsem to přeci jen přes srdce nepřenesla. Ale teď k tomu jádru pudlika.

Co je to svoboda? Co je totalita? Kdy jsem svobodná? Co ještě ano a co už ne? Poznám, když už bude něco za hranicí mojí morálky? Nebo obecné morálky? Jsou lidé dobří? Jsem hrdina? Budu hájit pravdu za každou cenu? Je slabý člověk hodný pohrdání? Jsou pravidla špatná?

Uke-Uke Master Exploder!

Ano, Master Exploder, tak se jmenuje moje krásné, úžasné a zbrusunové ukulele.

Jsem zamilovaná a šířím evangelium (čti ukulelium) dále. Každý hráč na kytaru, který jej vezme do ruky se rozsvítí jako lampička. Ne že by moje Uke bylo radioaktivní.

Zkrátka a dobře, je to návykové. Už chápu proč mi Mich Al Reich přál k narození mému prvnímu ukulele.

A proč jsem si vlastně pořídila zrovna tenhle nástroj s vtipným jménem?

To je radosti

Dám Vám takový malý testík.

Najděte tři rozdíly:

Dneska byl extra krásný den.

Skvělou náladu z nádherného počasí mi nedokázala zkazit ani ta skutečnost, že jsem ho celé proseděla v práci.

Pocit z nového účesu (ofiny) mi nezničí ani hrozný výraz mého snoubence.

A ani se nezhroutím z toho, že na své nové ukulele ještě nezahraju ani akord.

Den je prostě krásný!

Zprávičky pro všechny lidičky

Asi Vás nepřekvapí, že sleduji dění ve světě i tuzemsku. Dáme si takové menší aktuality. Bude to taková Královnina verze zpráv TV Hovna.

Lidé už nejsou smutní

Lidé už jsou zásadně pouze emo.

Ale já jsem smutná. A to velmi.

Jsem velká holka, jako oheň divoká

Ne, nebudu tady popisovat žádné sexuální praktiky nebo zážitky.

Divoká jako oheň proto, že mám HTC Wildfire S. A už to všechno chápu!

Co všechno může být...

SEXY?

Možná si vzpomenete na článek Sexy vs. seksi, kde jsem se pohoršovala nad tím, když na sobě někdo má tzv. kurví kroj. A popisovala jsem, jakýpak je mezi těmi slovy rozdíl. Bylo to na Bitchbooku.

Otevřený dopis "feministkám"

Už dlouho přemýšlím nad tím, jak vyjádřit svůj názor na různé "feministické" kampaně a jejich výsledky, o kterých se dozvídáme z médií. Tenhle dopis si přečte asi jen málokdo, ale zato to budou převážně lidé, kteří mě znají a o to tady jde.

Hned zkraje prozradím, proč feministky v uvozovkách. Budu totiž mluvit o těch "feministkách", které podle mého nesplňují definici toho slova.