29. 9. 2014

Marketing pro ezoteriky

Dneska jsem se docela pobavila. Vlastně docela dost.

Nachomýtla jsem se k tomu, že trošku pomáhám s propagací akce, na které vystoupí Jaroslav Dušek, Jan Budař, Radmila Telváková a Michal Roškaňuk. Jde částečně o improvizační divadlo, částečně o povídání, přednášku... Já si vlastně nejsem úplně jistá, o čem to bude, a jak to bude probíhat (a ani to není moc můj šálek kávy), ale co vím je, že to bude teď v sobotu a je tam přihlášeno málo lidí.

22. 3. 2014

A sen o přirozeném porodu odplouvá v dál

Možná jsem titulkem prozradila až příliš, ale vezměme to pěkně po pořádku.
Těhotenství bylo fajn, ale 42 týdnů už je na jednoho moc. V úterý 4.3. mi doktor na kontrole řekl, že porodní cesty zatím nic moc, ve čtvrtek další kontrola a pokud se dole aspoň něco pohne, tak v pátek už rovnou na vyvolání. Byla jsem už 6 dní po termínu a vyvolání jsem se chtěla opravdu vyhnout. Rozhodla jsem se, že tomu pořádně pomůžu a ve středu se na to vrhla.
Plán č. 1 - běhání a skákání ze schodů. Po třetím kolečku, kdy jsem v druhém patře potkávala téhož souseda, jsem si už připadala jako blb. Schody jsem zavrhla jako neproduktivní a po vzoru švagrové jsem se vrhla na úklid.
Plán č. 2 - úklid lodžie. Nějakým záhadným způsobem se naše velká lodžie přes zimu hrozně zabordelila (samozřejmě úplně sama :-)). Sloužila jako odkladiště všeho možného a já se tomu rozhodla udělat přítrž. Uklízení, ohýbání a zvedání mi zabralo asi hodinu a půl.
Plán č.3 - dloooouhá procházka. Zašla jsem si za mužem do práce, za kamarádkou, oběhla galanterku a dva sběrné dvory.
Plán č. 4 - horká vana
Sečteno a podtrženo, na konci dne jsem byla patřičně vyfluslá. Neuvěřitelné se ale stalo skutečností a sotva jsem si lehla, ucítila jsem, jak ze mě něco jde. Hlenová zátka. Volejte sláva a tři dny se radujte!

20. 1. 2014

O fotbale, a vůbec

Jak možná někteří víte, mám ráda americký fotbal. Zatímco na střední škole jsem si o hráčích s přehledem myslela, že to je banda "buzerantů", dneska mám na věc docela jiný názor. (Svůj lví podíl by na tom mohla mít ta skutečnost, že jsem si jednoho hráče vzala ;-)) Je vtipné, jak je člověk schopný v takovém tom telecím věku tak rychle soudit.

O víkendu se odehrálo semifinále americké ligy; NFL. O jednom ze dvou zápasů byl napsán moc pěkný článek, tady. Vypíchla bych větu: "Tomuto sportu musíte přijít na chuť, pak je to jak droga.", protože přesně americký fotbal vystihuje. Pokud tomu sportu nerozumíte, ze zápasu toho moc nemáte a v některých případech ani nevíte, kde je míč. Jak na mě působily asi první tři, čtyři zápasy docela přesně ukazuje tohle video.

Byť se to nezdá, tenhle fotbal má hromadu pravidel a není jenom o brutalitě a mlácení lidí. Existuje nepřeberné množství herních situací a ve spoustě z nich je zakázáno jít do kontaktu s protihráčem. Záleží na tolika věcech. S pověstí jakou mají Američané ohledně svého intelektu je až s podivem, že tak složitý sport, jakým americký fotbal je, je tak masově oblíbený. Když to porovnám s evropským fotbalem - kopanou, kde je složitá jedna jediná situace (ofsajd - blé, hrozné slovo takhle česky), zatímco americký fotbal má takových situací opravdu velké množství a i v české lize se pro ně používají originální anglické názvy. To asi aby to měl člověk ze startu zajímavější.

Co se mi na tomhle sportu vyloženě líbí, je ta týmovost, kde je každý hráč na každé pozici důležitý. A jedna hvězda celý tým nezachrání.
Líbí se mi ta různorodost. Když se podívám do historie NFL a Super Bowlu, tak vidím, že tam není žádný tým, který by lize kraloval po výrazně delší období. Stejný tým vyhrál Super Bowl maximálně dvakrát v řadě. A tým, který jeden rok v lize nepředvedl bůhvíjaký výkon, může následující sezónu zazářit a dostat se do play off, nebo dokonce celou ligu vyhrát.
A líbí se mi, že může být zápas rozhodnut v posledních vteřinách, skoro jako v nějakém americkém filmu. Je to prostě drámo.

Odpůrci tohoto sportu se většinou rekrutují z řad lidí, kteří mu ani nedali šanci. (Řadí se tak po bok mého šestnáctiletého já.) Některým lidem dokonce vadí, že se tento sport odvažuje jmenovat fotbal. Dle mého názoru je to asi ten nejhloupější argument, jaký proti tomuhle sportu dokážete vymyslet. Tolik milovaná kopaná, tedy evropský fotbal (hráči toho amerického označovaný také jako soccer) vznikl ze stejného sportu jako ragby. Ragby by se jmenovalo fotbal, kdyby kolem jeho vzniku nebyly ty roztržky, jaké kolem byly. První asociace se ostatně jmenovala Rugby Football Union. A z ragby vznikl americký fotbal, víme?
Neříkám, že se ten sport musí nutně líbit každému. Jenom jsem alergická na předsudky a argumenty jak ze základní školy.

2. února si zarezervujte místo v nějakém sportbaru, sežeňte kamaráda, který tomu sportu rozumí, nebo se prostě přidejte k někomu cizímu.
Uvidíte, že s porozuměním přijde i láska.