Uke-Uke Master Exploder!

Ano, Master Exploder, tak se jmenuje moje krásné, úžasné a zbrusunové ukulele.

Jsem zamilovaná a šířím evangelium (čti ukulelium) dále. Každý hráč na kytaru, který jej vezme do ruky se rozsvítí jako lampička. Ne že by moje Uke bylo radioaktivní.

Zkrátka a dobře, je to návykové. Už chápu proč mi Mich Al Reich přál k narození mému prvnímu ukulele.

A proč jsem si vlastně pořídila zrovna tenhle nástroj s vtipným jménem?

Mám kytaru. Je trochu větší. Zhruba asi tak, že jsem jednou stála na zastávce a malá holčička povídá:
"Babi, to je basa že?"
No, dva metry sice nemá, ale i tak zkrátka není z nejmenších. A prostě už mě nebaví ji tahat. Zpravidla totiž už někdo na akci kytaru má a já nejsem moc dobrá kytaristka. Jsem takový ten dříč bez talentu a extra sluchu. Většinou to tedy dopadá buď tak, že se na ni nakonec nehraje vůbec, nebo na ni hraje někdo jiný. A to pardon, nosiče mě dělat neba.

V čem je uke jiné než gitára?
Má čtyři struny. Od vrchní ke spodní jsou to G, C, E, A. Narozdíl od kytary (E, A, D, G, H, E) nejsou struny seřazeny podle tloušťky. Vrchní G je nalazeno o oktávu výš, než by člověk čekal. Ukulelí je několik druhů, mají různé velikosti.
Já mám sopránové, to nejmenší z nich. Je to prostě taková malá, roztomilá kytárka. A má boží zvuk.

A kde že se ukulele nejvíc proslavilo?
Nástroj pochází původně z Havaje (odtud jeho zajímavé jméno, znamenající "dar, který přišel sem" a nebo taky "skákající blecha" podle toho, jak to vyslovíte).

Ve dvacátém století bylo v Júesej uke hodně oblíbené. Začalo to párty při otevření Panamského průplavu, dalo si to cestu přes jazz, pouliční umělce a dorazilo to k druhé světové, vojenským kapelám a Někdo to rád horké.

A jestlipak poznáte, co to drží Marilyn v ruce?

Kdo ještě přiblížili uke masám?
Uke se hodně uchytilo v Japonsku (dnes je považováno za jeho druhý domov), ale Japonci nás s uke neoslovili. U nás se uke používalo po vzoru velkých amerických kapel/orchestrů, ale že by byl nějaký interpret, který by hrál v rádiu, to zas ne. (Teda pokud umím správně hledat na netu). Uke se vyráběla podomácku, případně je dělali mistři houslaři. Na uke se hrály "havajské" písničky jako třeba "Lká ukulele tmou".

A pak dlouho dlouho nic a nový režim.

S hraním na ukulele se proslavila The Ukulele Orchestra Of Great Britain

Tady je jeden úžasný westernový flák. Indžoj.

Ale opusťme western, a můžeme se vrhnout na pravděpodobně nejlepšího, no rozhodně nejznámějšího hráče vůbec. Jake Shimabukuro.

Je prostě dobrej.

A teď k tomu, kdo je opravdu z Havaje a proslavil zvuk ukulele po roce 2000, i v našich zabedněných rádiích.

Israel Kamakawiwo'ole, známý také jako Big Iz. Byl to velký kluk, který na to taky v roce ´97 zemřel. Vážil 340 kilo. A ukulele v jeho rukách vypadalo ještě menší než to jde. Každopádně, zvuk havajského prcka byl nedílnou součástí jeho písniček. A tedy i nejznámější "Somewhere over the rainbow/What a wonderful world". Tu Vám tady ale nepustím. Místo toho si dáme Hawai´i 78, která vyjadřuje i druhou tvář Big Ize, který do své smrti bojoval za práva původních obyvatel Havaje.
Podívejte se, poslouchejte a plačte s ním.

(3:30)