Lidé už nejsou smutní

Lidé už jsou zásadně pouze emo.

Ale já jsem smutná. A to velmi.

Byla jsem dnes v práci (ostatně skoro jako každý všední den) a i v práci a i doma mi nebylo dobře.
Dostala jsem pokárání od nadřízeného. Samozřejmě si myslím, že zbytečně a jsem z toho smutná.
Melancholická. Ublížená. S pivem.

Pivo mám po ani nevím jak dlouhé době. Chutná hořce. V práci se nám toho hodně mění. Kroky jsou to ze strany zaměstnavatele pochopitelné, pro nás pěšáky nicméně těžké. Asi není bezpečné blít to tady na internet, zvláště když jsem ve zkušební době, ale nemůžu si pomoct.
To asi to pivo.

Podala jsem si přihlášku na vysokou, obor Andragogika v profilaci na personální management a měla jsem z toho opravdu dobrý pocit. Zítra si jdu koupit ZSV v kostce, nebo jiný podobný blábol a začnu se zase učit.


Dnešek mi nicméně trochu zatřásl s jistotou, že budu u tohohle zaměstnavatele dost dlouho na to, abych to zkusila na pozici trenéra nebo HR, jak jsem si původně namyslela. 


Kdo ví, jak to bude za rok, dva, půl roku.


Jdu si vzít pivo a zachumlat se do peřiny. Do ruky pozitivní Hru o trůny, ta mi zlepší náladu.

Jsem trapná já vím. Všichni co to čtete, máte větší problémy. A děti v Somálsku hladoví.