Protože dav, je jiný...
To co v poslední době vře v českých médiích je nepěkné. Člověku se na jazyk skoro dere slovní spojení "na blití".
Nikdy jsem nebyla konspirátor, ani paranoidní schizofrenik. Myslím si, že každý jen trochu inteligentní člověk si uvědomuje, že média neříkají čistou pravdu a nic jen pravdu k tomu jim dopomáhej Bůh. Skandální odhalení, že za články a reportážemi stojí obyčejní, ovlivnitelní lidé, asi nebude zas až tak skandální. Média jsou zkrátka super nástroj pro práci s davem. (A teď trochu té paranoie) Média jsou všude.
Asi už jsem předeslala, že to nebude nic objevného. Mám zkrátka potřebu to hodit na papír a dostat ten přetlak z hlavy. "Temnou stránku" médií jsem si s největší silou uvědomila na vlně protiromské kampaně, která se poslední měsíce vede.
Začalo to tím, že v Praze nějaký týpek upozorňoval na kapsářky a jejich "pasák" ho zmlátil. V článcích se upozorňuje na barvu pleti, ale to pouze z důvodu pátrání.V té době totiž bylo ještě explicitní pojmenování rasy nebo národa tabu. Přesto se na barvu pleti pachatele hodně upozorňovalo. Ano, pod články se objevovaly sáhodlouhé diskuze, které většinou obsahovaly spekulace o tom, že pachateli jsou Cikáni, Romové (nebo také oblíbené slovo Hnědočeši). Tyhle diskuze byly pod všemi články, u jakéhokoliv trestného činu. Přestože nikde nebylo o barvě pleti ani slovo.
Teď to vypadá jinak.
V článcích, přímo v titulcích je všechno pěkně naservírované, to aby bylo jasno. Např tady, tady, tady nebo tady. Je hrozné už jen to, že to tam píšou. Jsou ale i horší verze. To když se objeví zpráva, že pachateli byli Romové a oni to byli bílí. Nebo se to taky vůbec nestalo. Jako v případě vzniku Evropské romské strany. To, že článek vyjde na Parlamentních listech není takový problém, všichni víme, jakou mají kvalitu. Problém je, že zprávu bez jakéhokoliv ověření převzaly všechny české deníky a některé televize. Nebo případ Břeclav. Vidíte to? "V neděli večer napadli v centru Břeclavi tři Romové patnáctiletého hocha." I kdyby to byla pravda, tak mi to takhle napsané vadí. S nejvyšší pravděpodobností to nicméně pravda není. Dnes už víme, že oběť tak trochu změnila výpověď. To, co udělaly média, se ale odčinit nedá. Pochod, vlna xenofobie a nenávisti. Co kuší zastřelený "zloděj"? Opravdu je střelec právem hrdinou národa?
A teď jiná kauza, ještě krapet čerstvější. David Rath není sympaťák. Vždycky na mě působil jako mocichtivá, arogantní a chytrá svině. Chytrá, to je to klíčové slovo. Česko spekuluje, jestli byl tak blbý, že si nesl 7 000 000 Kč v krabici na boty. Nebo spíše tak sebejistý.
Výmluva, že si myslel, že dostal víno zní o to absurdněji, když víme že to bylo v krabici na boty. (Děkuji vám média za tu mystifikaci, byla to kazeta na víno) Nebo, když víme, že se u něj pod podlahou nalezlo dalších zhruba 30 milionů. Á, pardon. Ono to nebylo u něj v podlaze, i když to tak psala všechna média. Bylo to u paní Pancové, ředitelky kladenské nemocnice.
A ten samopal s náboji taky nebyl u Ratha. Kdyby bylo všechno, co o něm v poslední době média napsala pravda, tak by Rath vypadal nějak takhle:
Mainstreamová média naprosto nekriticky a bez ověření opíšou vše, co se šustne. V rámci závodu o to, být první, vyblijou jakoukoliv věc, která je dost senzační na to, aby ji někdo četl. Kdo má být tím nástrojem, který nám řekne, co je pravda, a co ne? Samozřejmě, že my sami. Chtělo by se říct, že se neděje nic špatného, že my sami máme mít dost rozumu na to, si věci přebrat. Ale není to úplně o tomhle. Je to o tom, že práce žurnalisty, by neměla znamenat ctrl+c a ctrl+v. Stejně jako by to nemělo být ve škole. Žurnalista by měl být přesvědčený o tom, že to, co píše je pravda. Jo, je to subjektivní záležitost, ale je rozdíl, když něco nekriticky přejmu, a je rozdíl, když prezentuji svůj pohled na věc, který není úplně správný.
Nejvíc ze všeho mě stejně děsí to, že když jedu v MHD, tak většina lidí čte Blesk a AHA. A že tenhle můj článek si přečte jen minimum mých kamarádů a známých. Stejně jako věci k zamyšlení přečte na internetu jenom minimum uživatelů.
Jo, to čtení Blesku a AHA neděsí jenom tebe... Jakmile vidím člověka, který je do toho zažraný, už ho nedokážu brát vážně.
OdpovědětVymazatMáš pravdu, ale na druhou stranu já doufám, že Ratha usvědčí a nevykroutí se z toho. Ono nepoznat rozdíl mezi flaškou vína a 7 miliony ve štosu bankovek, byť je to v krabici, to je fakt úlet.
OdpovědětVymazatjo Perhalíku, to já taky doufám, že ho odsoudí. Stejně jako v to doufám u Janouška. Ale je to smutné, píšu "doufám" a přitom by to měla být samozřejmost. Jel opilý, někoho srazil (i když teda ne účelně), ujel od místa nehody (neposkytl první pomoc) a ujížděl policii.
VymazatLíbí se mi jak myšlenka, tak tvůrčí zpracování článku. Z podobného důvodu, jako jsi psala, třeba nesleduji televizní noviny, protože v nich je pozitivní zpráva jednou za uherský rok, kdežto negativních asi milion. ... snad se jednou dočkáme toho, že lidi začnou přemýšlet - tedy opravdu přemýšlet a ne si jen myslet, že myslí.
OdpovědětVymazatGlorifikace médií ("bylo to v televizi") jako cesta k mediálnímu rozhodování o vině a trestu - tak to vnímám já a dobře mi z toho není.
OdpovědětVymazatNa druhou stranu musím podotknout, že je to velice pohodlné a po práci/škole/tréninku/čemkoli jiném (rádoby) produktivním už většinou nemám moc sil si ještě veškeré zpravodajské informace ověřovat.
Co na to říct, do poslední tečky s tebou souhlasím a mohu jen potvrdit z vlastní zkušenosti, že "oni to mají, jaktože my ne?!" opravdu v redakci slyšíš skoro každý den. Jaká je pravda se pak zjišťuje až po vydání novin. Jestli si tohle přečte můj šéf, tak mám padáka. No a co, za pravdu se platí ...
OdpovědětVymazat