Úvahy čerstvé manželky

Tak, jsem vdaná a Pišta ženat. Je to zvláštní pocit - zvláštní je na něm převážně to, že nelze rozpoznat žádná změna. Občas se na něj podívám a uvědomím si, že jsme se vzali a je to fajn. Občas si uvědomím prstýnek na ruce. Největší změna je samozřejmě příjmení, to mi asi ještě chvíli potrvá. V noci z neděle na pondělí jsem volala hasiče - a samozřejmě jsem se představila starým jménem. Dostala jsem za to ještě od svého manžela z polospánku "sprda".

Obřad se povedl a svatba nakonec celá taky, i když jsme si užili nějaké ty stresíky  a pláč. Ale je to jako v pohádce, vše se v dobré obrátilo a žili spolu šťastně, až do smrti. :-) Ze svatby jsme si dovezli spoustu vzpomínek, jedno ovčí rouno a trošku spálení od sluníčka. Já jsem v následujících dnech ještě zvládla přijít k silnému nachlazení. Tak silnému, že mám nemocenskou. A upřímně, jsem na neschopence jeden den a už mi solidně hrabe. Proto vzniká tenhle článek o ničem a o všem. A taky proto, abyste se podívali na fotky.

Níže tedy pár fotek od kamaráda Pavla Čalkovského.

 

 Jak se můžete sami přesvědčit, romantika to byla veliká a počasí nám vyšlo. Vám, kteří mě znáte, musí být jasné, že jsem to celé probulela.