Strachy

   Strach - hnací motor přežití a evoluce. Emoce a instinkt. Moje strachy se tak nějak začaly měnit.

   Přiznám se, že už se tak moc nebojím, že něco podělám v práci. Ale čeho se bojím, je budoucnost počínající druhou půlkou února. Jak jistě tušíte, někdy v té době se má narodit prcek.
   Zvládnem to? Finančně? Zvládnem o prcka pečovat? A co pak...výchova, jiné starosti. Budu hodná, ale zároveň přísná a spravedlivá, jak jsem si to vysnila? Nebo budeme mít rozmazleného fracka?
   Bude miminko zdravé? V pořádku?

   Než mrknu, bude chodit do školky, pak základka. Než se ohlídnu, zkusí chlast, cigarety a drogy. Bude s někým chodit, půjde na výšku a nakonec bude mít vlastní děti.

   Asi Vám musím připadat šílená, když si vezmete, že mám to mimčo teprv v břichu, ale já si nemůžu pomoct. Třeba tyhle strachy odezní, až to přijde. A nebudu mít "čas na blbosti". Třeba to bude ještě horší. Ale stejně se svým způsobem těším.

Chraň bližního svého

Sousedka odnaproti je hodně stará paní. A když říkám stará, myslím tím někoho, kdo randil zhruba v době, kdy se teprv tvořilo hnědé uhlí. Paní Sousedka v tomhle domě bydlí od jeho postavení někdy v roce 1928.

S jejím stářím se váže několik zábavných historek, protože, co si budeme povídat, paměť už jí úplně neslouží. V tomhle bytě už bydlíme dobře půl roku a paní je stále a znovu překvapená, že se potkáváme. Už se stalo, že jsme se potkaly, popovídaly si, já se jí představila a o dvě hodiny proběhlo totéž znovu.

"Poezie"

Na fejsbuku mám olajkovanou stránku HateFree Culture. Někdy jsou tam na můj vkus až trochu moc sluníčkoví, ale přesto si to tam ráda čtu.

Tuhle postovali odkaz ze serveru romea.cz, o "básni plné zoufalství od spisovatelky Eliášové, která v ní promlouvá k situaci na severu Čech" (báseň vznikla v dob po tzv. Šluknovských útocích).

Jsem si docela jistá, že to zoufalství nebylo myšleno jako popis úrovně básně. No, posuďte sami.

Báseň na romea.cz

Já si jako nemůžu pomoct, ale ta věc je prostě hrozná. Nebo jsem jenom nějaký škarohlíd a nevidím to?

Pohoním si trochu ego, můžu?

motá se mi kolem kotníků
mlha ve mně
stoupá z asfaltu a kanálových děr

na rohu deka prožraná moly
a na ní Cikán

natáhl tři struny
na rozbité kytaře
zpívá temně

Ví

že, nataženého ho nikdo nezvedne
to spíš jemu natáhnou
nebo bude natažen

...
zasažen