22. 3. 2014

A sen o přirozeném porodu odplouvá v dál

Možná jsem titulkem prozradila až příliš, ale vezměme to pěkně po pořádku.
Těhotenství bylo fajn, ale 42 týdnů už je na jednoho moc. V úterý 4.3. mi doktor na kontrole řekl, že porodní cesty zatím nic moc, ve čtvrtek další kontrola a pokud se dole aspoň něco pohne, tak v pátek už rovnou na vyvolání. Byla jsem už 6 dní po termínu a vyvolání jsem se chtěla opravdu vyhnout. Rozhodla jsem se, že tomu pořádně pomůžu a ve středu se na to vrhla.
Plán č. 1 - běhání a skákání ze schodů. Po třetím kolečku, kdy jsem v druhém patře potkávala téhož souseda, jsem si už připadala jako blb. Schody jsem zavrhla jako neproduktivní a po vzoru švagrové jsem se vrhla na úklid.
Plán č. 2 - úklid lodžie. Nějakým záhadným způsobem se naše velká lodžie přes zimu hrozně zabordelila (samozřejmě úplně sama :-)). Sloužila jako odkladiště všeho možného a já se tomu rozhodla udělat přítrž. Uklízení, ohýbání a zvedání mi zabralo asi hodinu a půl.
Plán č.3 - dloooouhá procházka. Zašla jsem si za mužem do práce, za kamarádkou, oběhla galanterku a dva sběrné dvory.
Plán č. 4 - horká vana
Sečteno a podtrženo, na konci dne jsem byla patřičně vyfluslá. Neuvěřitelné se ale stalo skutečností a sotva jsem si lehla, ucítila jsem, jak ze mě něco jde. Hlenová zátka. Volejte sláva a tři dny se radujte!