Strach - hnací motor přežití a evoluce. Emoce a instinkt. Moje strachy se tak nějak začaly měnit.
Přiznám se, že už se tak moc nebojím, že něco podělám v práci. Ale čeho se bojím, je budoucnost počínající druhou půlkou února. Jak jistě tušíte, někdy v té době se má narodit prcek.
Zvládnem to? Finančně? Zvládnem o prcka pečovat? A co pak...výchova, jiné starosti. Budu hodná, ale zároveň přísná a spravedlivá, jak jsem si to vysnila? Nebo budeme mít rozmazleného fracka?
Bude miminko zdravé? V pořádku?
Než mrknu, bude chodit do školky, pak základka. Než se ohlídnu, zkusí chlast, cigarety a drogy. Bude s někým chodit, půjde na výšku a nakonec bude mít vlastní děti.
Asi Vám musím připadat šílená, když si vezmete, že mám to mimčo teprv v břichu, ale já si nemůžu pomoct. Třeba tyhle strachy odezní, až to přijde. A nebudu mít "čas na blbosti". Třeba to bude ještě horší. Ale stejně se svým způsobem těším.
Na základce drogy nestihne, v klidu.To na střední začne trávou a bůhví, jestli někam "povýší. Mě od šestnácti potkalo LSD v 19 na vysoké škole a pak dlouho nic. Marcel byl Alenka, co znal říši divů a všechno mi ukázal.
OdpovědětVymazatPo roce bez vztahu natož sexu jsem shodou náhod, že už rok nemá
m kluka a sex a v práci nedokážu na nic myslet, jsem dostala k léku proti ADHD. Netpíš-li jím, můžeš se těšit na čistý amfetamin. Soustředění, produktivitu, pečlivost - nežádoucí účinky, prudké hubnutí až anorexie. Až bude mít zkoušky na vysoké, ode mě ho nekoupí.
Bojím se děti počít,donosit, rodit i vychovat.
Neparadoxně nemám s kým, číma proč.
Drž se.