Na Zemi máme póly dva. Jak už to tak bývá, póly jsou většinou přímo proti sobě postavené, vzájemně si odporující, či prostě na opačných koncích spektra. Nebudu tady ale mluvit o fyzice nebo geografii, jako spíš o takovém společenském fenoménu, se kterým se teď často setkávám. Jde totiž o zastávání nějakého názoru.
Jak víte, nadcházející doba ve mně vyvolává nějaké ty strachy a jako zodpovědný člověk si o daném tématu ráda zjistím co možná nejvíc. Jsem ten typ, co chce být informovaný, než něco udělá. Takže u léků čtu příbalové letáky a tak. Dnešní doba ale trpí na něco úplně jiného než nedostatek informací. Internet je zlo, na kterém je informací naopak příliš mnoho, ně vždy se dají spolehlivě ověřit a často se jedna informace rozšiřuje jako virus. Když je půlka internetu zaplavená nějakou událostí, nabydete dojmu, že je daná věc hrozně častá. Po chvilce pátrání se nicméně dá často zjistit, že všechny tyhle události pocházejí z jednoho zdroje, jednoho článku a že informace se rozcházejí jenom díky překladu nebo invenci přepisovače. Navíc, gůgl ví, co máme rádi, takže nám přednostně nabízí to, co máme rádi, že.
Takže, s nadcházejícím obdobím mateřství jsem se vydala do těch uslintaných a emotivních vod internetu, ze kterých skoro není návratu. A čím víc o tom čtu a mluvím a zjišťuju, tím víc pozoruju jednu věc. Šílený extremismus.
Jste buď eko-bio-ezo-víla nebo konzumní zaslepený satan. Nic. Mezi. Tím.
Pokud chcete pro dítě látkové pleny, neměli byste používat jednorázově nic. Ani vlhčené ubrousky, ni dámské vložky, ni tampony. Na praní si vyrobíte prací sliz, jídlo pěstujete na zahrádce, děti nenaočkujete a antikoncepci řešíte podle plodných dní. Jo a porody samozřejmě jedině doma,
Naopak pokud jste konzumní satan, kupujete vše jen na jedno použití a rozhodně netřídíte odpad. Dětem necháte dát všechna dostupná očkování a kdyby to šlo, tak ještě když jsou v děloze. Jídlo ve velkém nakupujete v hypermarketech a ve velkém jej pak vyhazujete do koše.
Že to tak není? Já vím, že ne. Bohužel je to ale tak, že čím blíže jsou lidé k jednomu z uvedených pólů, tím více se projevují a tím více jsou vidět. Já jsem na té ose spíše blíž kategorii satan než víla. Ale jsem zároveň skeptik. Takže jsem skeptická i vůči moderním věcem ze západu. A ejhle, nastává problém. Do jaké kategorie mě zařadit? Pro některé jsem najednou lesana, když se rozhodnu používat látkové plínky. Ale v obchodě s látkovými plenami jsem na tváři jinak milé prodavačky viděla šokovaný výraz, když jsem jí řekla, že jako "vocaď-pocaď". Že nemám v plánu používat látkové pleny na cestování a podobně. Stejně jsem se setkala se zamračeným výrazem, když jsem prohlásila, že si chci něco zjistit o očkování, než jej nechám prckovi dát. Najednou se z jedné strany lidé ptají, jestli chci, aby mi dítě umřelo na černý kašel a na druhé straně alternativci mluví o autismu (Toto prosím přede mnou nevyslovujte nahlas, hrozí reální nebezpečí utržení hlavy. Té vaší. Mnou.) Ale já chci být jen informovaná! A na základě těch informací se chci rozhodnout. Nechci podléhat tomu, jak jsou věci zvykem, chci konat tak, jak to podle mě dává smysl.
To, že se lidi chovají tak, jak se v dané společnosti patří, je ale normální. V některých případech bohužel. Takže děláme věci tak, abychom zapadli do naší sociální bubliny. Děláme věci z přesvědčení. A zavíráme oči před jinými argumenty a názory, protože naše rozhodnutí plynou z víry a ne rozumu. Bohužel, plynou z víry i v případech, které by s ní neměly mít nic společného.
Žádné komentáře:
Okomentovat