Spousta věcí se pro mě změnila a já jsem po více než roce blogování na svém domovském, srdcovém blogu najednou přestala mít chuť psát. Tedy - psát tam.
Tak jsem si upletla tenhle bič. Protože mám prostě pocit, že je na čase změnit prostředí. Protože mám pocit, že je něco zkrátka jinak.
Už několik měsíců jsem nenapsala žádnou báseň. Ani verš. Ani čárku. Je to přesně od té doby, co jsem ve svém stávajícím zaměstnání. Péče o zákazníky jednoho operátora, spojená s následným prodejem. Někdy, někdy je to v pohodě. Ale převažují dny, kdy je pro mě i jen pomyšlení na práci frustrující. Možná kdyby byly depresivní, naspala bych pár dobrých kusů. Ale frustrace očividně není pro tvůrčí činnost to pravé.
Skoro stejně dlouhou dobu jsem nesáhla na kytaru.
Nové věci nepřicházejí, nedá se dělat nic. Snad jen recyklovat.
Severské slunce
Na ledové tváři
rosa se sráží
obilný klas ve větru se zlomil
zlatavá hojnost
příslib zítřků stejně ledových, jako
včerejšky byly.
Jenom dnešek je jiný
Melodické dotyky prstů, dlaní
Zraněná tráva vzdychá pod vahou předjaří
Kakofonie dotyků, průniků
sen, jež se nezdařil
Recyklace
Jenom příslib je jiný
nezdařil se obilný klas,
sen ve větru zlomil
dotyky.
rosa vzdychá jako včerejšky
zlatavá hojnost ledových prstů
je Zraněná
Melodické Kakofonie zítřků
